Majne block :D

Domácí pěstování

Má velkou výhodu. Rostlinky jsou pod neustálou kontrolou. Pěstitel je s nimi v kontaktu prakticky denně. Může reagovat na jakékoliv změny. Naučí se porozumět požadavkům rostlinek.
Nevýhod je také dost. Při pěstování doma, je třeba rostlinkám zařídit umělé osvětlení a to žere elektřinu a elektřina zase žere peníze. Dalším nebezpečím je, že pokud k vám vtrhne policie (pochopitelně musí mít povolení k domovní prohlídce), težko budete tvrdit, že vám tu skříň plnou rostlinek, zapojenou do elektrické zásuvky někdo podstrčil.

Pro pěstování marihuany jsou důležité tyto tři složky.

To platí pro pěstování čehokoliv. Rostliny fungují jako chemické továrny. Pomocí světla přeměňují oxid uhličitý na kyslík a získaný uhlík využivají na svůj růst. Ke svému růstu dále potřebují tři důležité prvky, které získávají z půdy:

Toto jsou zároveň tři nejdůležitější složky všech běžných hnojiv. Obsah těchto prvků ve hnojivu se udává většinou v procentech. Například mi tu zrovna na stole stojí lahvička hnojiva jménem Harmavit Speciál. Obsahuje 10% Dusíku, 9.5% Fosforu a 10.5% Draslíku. Takovéto hnojivo budu označovat 10-9.5-10.5, nemá smysl to označovat takto přesně bude stačit 10-10-10. Existují dokonce i 20-20-20. To jsou velmi silná hnojiva. Živiny zpočátku dodá kvalitní půda. Při pěstování doma se vyčerpá a je třeba později dodat hnojivo. Projděme si postupně ony tři hlavní činitele.

Světlo
Nedá se svítit, musí se svítit. Otázka zní: Čím a kolik?
Ve volbě svítidla, kterým bude pěstitel osvětlovat svůj domácí pozemek existují v podstatě tři možnosti: Žárovky, Zářivky, Výbojky.
Žárovky jsou nejméně efektivním zdrojem světla. Většina energie, kterou spotřebují se v nich promění na teplo. Výhodou je, že jsou levné. Barva jejich světla je načervenalá. Vyzařují především v červené oblasti. Chybí jim modrá složka světla.
Zářivky jsou efektivním zdrojem. Většina příkonu je vyzářena ve formě světla. Všichni známe klasické zářivkové trubice. K těm je třeba další "bižuterie" (startér, tlumivka, kondenzátor), která celé zařízení prodraží. Zářivkové trubice se vyrábějí v různých délkách a výkonech. Důležitá je barva jejich světla. K dostání jsou dvě základní provedení. Cool White, neboli studená bílá. Takováto zářivka vyzařuje světlo namodralé, má tedy většinu vyzářeného světla v modré oblasti světelného spektra. Druhým provedením je Warm White, což je teplá bílá. Světlo je načervenalé a výkon je tedy soustředěn do červené oblasti spektra. Pro pěstování je vhodné obě barvy světla kombinovat, aby bylo světelné spektrum vyrovnané. V BauMaxu jsem viděl i speciální zářivky GroLux určené přímo pro pěstování rostlin. Je to zářivka s vyváženým světelným spektrem. Ovšem cena okolo 400 Kč ji činí nepoužitelnou.
Červená část světla prý podporuje růst stonku (kytka roste do výšky), modrá část spektra podporuje růst listů (růst do šířky).
Kromě klasických trubic jsou dnes velmi rozšířené tzv. úsporné, kompaktní zářivky. Jsou to vlastně zářivky, které se šroubují přímo do žárovkových objímek. Ve svém těle mají přimo zabudován elektronický startér. Opět s cenou kolem 400 Kč, nejsou při pěstování příliš používány. Výhodou by měla být jejich větší životnost oproti zářivkám s klasickým strtérem a tlumivkou.
S jejich úsporností je to následovně. Jsou úspornější než žárovky. Kompaktní zářivka o příkonu kolem 20W, se svým světelným výkonem vyrovná 100W žárovce. Spotřebovává tedy pětkrát méně energie. Totéž ovšem platí i o zářivkových trubicích. Tedy trubice versus kompaktní "úsporné" zářivky vychází fifty : fifty. Většinou se používá pro každou rostlinu jedna zářivka metr dvacet dlouhá.

Výbojky Jsou v reflektorech na stadiónech, jsou ve veřejném osvětlení. Podle toho, kterým plynem je výbojka naplněna, vydává příslušně zabarvené světlo. Často se výbojky kradou ze sloupů veřejného osvětlení. Zaprvé je to vandalismus a poškozuje to veřejné mínění o nás "feťácích" a za druhé, sodíkové výbojky, které se používaji při veřejném osvětlení mají výrazně oranžovou barvu, jsou navrženy tak, aby jejich světlo dobře pronikalo mlhou a deštěm. Mají výrazný nedostatek vlnových délek z modré části světla.

Halogenové lampy to jsou taková ta světla, která se automaticky rozsvítí, když se v noci motáte okolo nějaké vily. Za cenu kolem 500 Kč lze koupit halogenku o výkonu půl kilowattu zabudovanou do reflektoru. Podívejte se v BauHausu, Baumaxu, nebo někde, kde prodávají osvětlovací techniku. Halogenky jsou levné a výkoné, proto se používají nejčastěji.

Důležité je, aby světlo, které rostliny přijímají, mělo co nejvyrovnanější barevné spektrum. Rostliny se totiž podle barvy světla orientují, co je zrovna za roční období. Bude-li na ně dopadat především červené světlo, budou si myslet, že už je podzim a předčasně vykvetou.
Jelikož jsou rostliny zelené, znamená to, že zelené světlo nepohlcují a odrážejí jej. Budete-li svítí na kytku zeleným světlem, bude si myslet, že je tma. Květiny prostě zelené světlo nevidí.

Důležitým faktorem je délka umělé noci a dne. Je tu druhý činitel určující virtuální roční období. Pokud žijí rostliny venku. Začíná jejich vegetační období v květnu. Semínka začnou klíčit, pak následuje období růstu a na podzim přichází třetí, poslední období, kterým je doba květa a plození. Konopí je jednoletá bylina. Na konci roku zemře a musí proto vytvořit dostatek semen, které zajistí nový život v příštím roce. Aby rostlina poznala, že se blíží studené období roku a že je tedy třeba začít kvést, aby stihla vytvořit semena dříve, než přijdou první mrazy, orientuje se podle světla. Jedním z faktorů je barva světla, druhým faktorem je délka noci. Na konci roku se noc prodlužuje. Bude-li délka noci alespoň 12 hodin, rostliny vykvetou. Existují pěstitelé, kteří pěstují jednu rostlinu už třeba tři roky. Osvětlují ji tak, aby nikdy nezůstala vic jak deset hodin po tmě a kytka roste a roste.

Půda
Ke kořenům konopí by měl mít přístup vzduch. Používá se tedy zemina vzdušná, pórovitá. Pokud z takové půdy uděláte kuličku, měla by se po zmáčknutí zase lehce rozpadnout. Hlína se sterilizuje v troubě, nebo mikrovlnce. Zahřívá se na 200 stupňů po dobu 30-40 minut. To zneškodní veškerý život v půdě, takže by z ní nemělo růst nic, co tam nebylo zasazeno. Při takovéto domácí sterilizaci to dost smrdí.
pH půdy by mělo být zhruba neutrální (okolo 7).

Pro zvýšení pH se používá mletý vápenec, nebo vápno. Míchají se do půdy.

Hnojiva
Většina hnojiv má tu nepříjemnou vlastnost, že postupně zvyšují kyselost půdy. Nemá cenu hnojit dříve než za tři týdny po přesazení rostlin. Dávky hnojiva je třeba zvyšovat postupně. Lze hnojit i postřikem listů, ale ne dříve než po 1.5 měsíci. Oxid uhličitý
CO2 je látkou, kterou rostlina dýchá. Získává z ní látky důležité pro svůj růst. Určitě znáte ze školy fotosyntézu. Fotochemickou reakci, kde jako katalyzátor působí chrolofyl.

6CO2 + 12H2O = C6H12O6 + 6H2O + 6O2

Z oxidu uhličitého a vody rostliny vyrobí cukr, vodu a kyslík. Jestliže rostlina nemá dostatek CO2, roste pomalu. Při pěstování ve skříni je tedy nutná dobrá ventilace. Dokonce někteří používají CO2 přímo z tlakových lahví. Takto dopované rostliny rostou velmi rychle. Fotosyntéza ovšem vyžaduje světlo, takže zvýšením přívodu CO2 se musí zvýšit i osvětlení a dalším vstupním prvkem je voda. Hodně vody, hodně světla a hodně CO2 vedou k rychlému růstu. Duležité je odávat všechny tyto tři složky. Zvýšením pouze přívodu CO2 se nic nezíská.

Popíšu zde pěstování ve skříni. Pěstitel si pořídí obyčejnou dřevěnou skříň, případně ji vyrobí, vůbec nemusí být dřevěná. Jde o to, aby v ní byla tma, když jí zavřou a aby z ní neutíkalo světlo, když se v ní svítí. Skříň se upraví tak, aby měla nepromokavé dno. Například igelit. Vnitřní stěny se natřou na bílo, případně polepí alobalem. V americe používají Mylar. Tkanivo navržené pro NASA, které velmi dobře odráží světlo. Pravidlo zní, ANI FOTON NA ZMAR. Do skříně se dá police. Skříň se tak rozdělí na dvě části. V horní, menší části klíčí semínka. V dolní části rostou rostliny. Lze samozřejmě dělit i více. Pak se v jedné části klíčí. Tam je světlo zapnuto non-stop, v další části rostliny rostou, zde se světlo vypíná třeba na 6 hodin. Ve třetí části rostliny kvetou a tady má noc hodin 12. V takových uspořádáních bývá důležitá světelná izolace všech částí. Bude-li do části kde se kvete v noci prosvítat světlo z části, kde se klíčí, bude to narušovat umělou noc a rostliny nevykvetou. Do každé části se instaluje příslušné osvětlení. Do klíčírny dvě zářivky. Do části určené pro růst výbojka a do části pro kvetení třeba výbojka a zářivky. Do klíčírny se pořídí velká miska s pískem, ve které budou klíčit semínka, případně klíčit řízky (ano jde to a má to spoustu výhod). Do růstové police třeba pět květináčů alespoň 10x10 cm. Dospodu, kde se bude kvést, příjdou květináče větší, tak velké, aby se jich tam vešlo akorát pět. Ke světlům se pořídí spínací hodiny. Jedny do růstové části a jedny do kvetoucí. Ty budou zajišťovat střídání dne a noci. Jelikož rostliny potřebují CO2, musí jim ho pěstitelé dodávat. Do stěny skříně se vyrobí díry a instalují se ventilátory. Světla se umísťují tak, aby je bylo možné výškově nastavovat. Během růstu rostlin je třeba je stále posouvat výš a výš. Řeší se to například zavěšením reflektorů na řetízky, které se zavěšují na háčky. V praxi se to samozřejmě různě šidí. Mě třeba zrovna teď stojí čtyři květináče na okně. Bez přisvětlování, bez skříně a ventilátorů. Ovšem, to co z nich roste, to jsou chudinky.

Semínka určují kvalitu výsledné rostliny. Nemůžete získat více, než je uloženo v semínku.

Hromádka semínek.

Detail jednoho semínka. dílky na měřítku jsou po jednom milimetru

Semínka jsou světle až tmavě hnědá. Za dobré znamení bývá považováno, když jsou tmavě žíhaná. Délka asi 5 mm. Nelze je příliš dlouho skladovat. Myslím, že semínka starší než dva roky už vyklíčí asi těžko.

Do truhlíku se sterilním pískem, což je písek z pískoviště pečený v troubě při 200 stupních 40 minut, se vloží semínka. Spičatější špičkou vzhůru, do hloubky asi 2 cm. Písek se udržuje stále mokrý. Buďto se zalévá ze spodu, vzlínáním vody z misky, nebo rozprašovačem. Klasické zalévání z konvičky by písek odplavilo. Truhlík se umístí těsně pod dvě zářivky, které svítí non-stop. Ty dodají teplo a po vykouknutí klíčků z půdy i světlo. V truhlíku se semínka ponechají do doby, než z nich vyrostou první lístky.
Klíčení ve vatě není příliš vhodné. Jemné kořínky se do vaty zapletou a při přesazování se polámou.
Obecná zásada praví, přesazovat co nejméně. Ideální je pěstovat semínka rovnou ve velkém květináči, ve kterém nakonec bude rostlina i kvést. To ovšem vyžaduje jiné uspořádání skříně.

Po rozvinutí prvních lístků, jsou to tzv. děložní lístky, mají hladké okraje bez zoubků, se sazeničky přesadí do větších květináčů. Nastává doba růstu. Rostlinkám se svítí výbojkou, nebo kombinací různých světelných zdrojů. Světlo se umísťuje co nejblíže rostlinám. Je-li světlo daleko, začnou se za ním rostlinky natahovat. Vyrostou pak dlouhé a tenké, lámou se a ohýbají. Totéž se děje, je-li světla málo. Někteří pěstitelé v teto fázi svítí stále non-stop, jiní volí raději střídání světla a tmy v poměru 18 hodin světla a 6 hodin tmy. Rostlinky zde mohou růst libovolně dlouho. Až mají velikost, kterou pěstitel považuje za dostatečnou, začne je zahradník nutit ke kvetení.

Změní se světelný režim na dvanáctihodinovou noc. Po několika dnech se růst zastaví a začnou se objevovat květy. Přichází chvíle rozhodnout co se provede ze samci. Nechá-li pěstitel samce normálně vykvést, dojde k opylení samic, vzniknou semínka. Chce-li pěstitel sadbu na další rok, zvolí tento postup. Nevýhodou je, že získaný materiál ma nižší obsah THC, tedy je méně silnější. Jestliže jde hlavně o psychotropní účinky, odstraní se samčí rostliny hned jakmile je možné je rozpoznat. K opylení nedojde, samičí rostliny vykvetou a neplýtvají drahoceným THC na tvorbu semen.

Zde je ukázka, jak se liší samci od samic. Male je samec, Female je samice. 

Konopí je rostlina hermafrodit. Není dopředu jasné jakého pohlaví daná rostlina bude. Teprve během růstu se kytka "rozhodne" čím bude. Nelze to nijak ošidit. Je nutno rostliny přinutit ke květu a pak podle tvaru květů určit o jaké pohlaví jde. Existuje několik fint, jak na přírodu vyzrát. Většina pěstitelů nechce zbytečně pěstovat samce. Mají nízký obsah THC a je to tedy zbytečně investované úsilí. Ideálem je pěstovat rovnou pouze samice.

Hlavní metodou jak, toho docílit je klonování. Odříznutím listu a jeho zakořeněním získá zahradník geneticky identického jedince, který má stejné pohlaví jako rodič. Není pak potřeba semen. Někteří pěstitelé takto rozmnožují jedinou původní rostlinu již 30 let, bez zjistitelné genetické degenerace. Navíc kvalita marihuany získané z takovéto rostliny je stále stejná. Každý si tak může množit ten model, který mu svou kvalitou vyhovuje.

Další fintou je zrychlené zjištění pohlaví. Dolní část rostliny v místě, kde z ní vyrůstají listy se zakryje papírem, tak aby byla ve tmě. Tato část začne kvést. Kontrolou květů lze zjistit pohlaví. Je-li to samec, odstraní se. Je-li to samice, papír se odstraní a rostlina dále roste.

Prořezávání je metoda jak získat na jedné rostlině více palic. Palice je vlastně vrcholek rostliny s květy. Jestliže během růstu odřežete vrcholek rostliny těsně nad místem, kde vyrůstají ze stonku listy, vyrazí z tohoto místa dvě větve a na konci každé bude nová palice. Tyto řezy můžete opakovat. Počty palic rostou geometrickou řadou.

Poslední fází je pak sklizeň. Zde je nejdůležitější otázkou KDY. Cílem je sklidit rostlinu ve chvíli, kdy je obsah účinných látek nejvyšší. Toho lze dosáhnout jen dlouholetým pozorováním a zkušeností. Obecné pravidlo praví, že se sklízí v době, kdy začnou červenat a hnědnout vlákna rostoucí z květů.